Ústavní struktura Ruské federace

Ústavní systém Ruské federace je určitým řádem, v němž jsou respektována svoboda a práva lidí a občanů. Zároveň vláda jedná v souladu se základním zákonem.

Pořadí, v němžústavní systém Ruské federace začíná definicí principů vytváření moci ve vztahu k občanské společnosti a jednotlivci. Tyto zásady jsou obsaženy v první kapitole základního zákona.

Ústavní systém RF zajišťuje podánívládní moc. V demokratické zemi s takovým zařízením zaujímá společnost zvláštní postavení. Státní systém Ruska stanoví, že občanská společnost jedná jak jako systém pod vládní kontrolou, tak jako samoregulační strukturu. Současně se vládní moc považuje za systém řízení, který je zároveň závislý na samoregulační společnosti a jejích potřebách.

Ústava Ruské federace je základním zákonemvýhradně humanistické myšlenky. Vycházejí z nedotknutelnosti svobod a práv člověka a občana. Ústavní systém Ruské federace nevede občana pod vládu. Síla se považuje za oficiálního zástupce lidí, schopného vyřešit výlučně ty otázky, které jsou definovány v základním zákoně.

Vzhledem k tomu, že tento typ stavuzařízení znamená zvláštní systém sociálních vztahů, ve své konsolidaci ne samostatné právní normy, a ne ani některé právní disciplíny, ale absolutně všechny oblasti práva a práva Ruska se účastní.

Základy ústavního systému Ruské federace jsouhlavních základů země, jakož i principy, které mají poskytnout Ruské federaci charakter ústavního státu. Takže podle ustanovení základního zákona je Rusko demokratickým federálním státem založeným na právu. Demokratismus země se odráží především v zajištění demokracie, místní samosprávy a také rozdělení moci na soudní, výkonnou a legislativní odvětví.

Ústava země říká, že jako ajediným zdrojem moci a nositelem svrchovanosti je nadnárodní lid. To znamená, že země je prohlášena za demokratickou. Spolu s tím je podle ustanovení Zákona také zákonem.

Právní řád je v tomto ohledu jinýse nezávisle omezuje na platné právní normy. Tyto normy musí dodržovat všechny úředníky, orgány, občany a veřejné sdružení. V tomto ohledu je základem právního státu zásada právního státu.

Podle ustanovení základního zákona,rovnost svobod a práv zaručena bez ohledu na pohlaví, úřední a majetkový status, postoj k náboženství, rasu, bydliště, členství v sociálních formacích a jiné okolnosti. Současně je zakázáno omezovat práva občanů v jakékoli formě na sociální, rasovou, náboženskou, jazykovou a národnostní příslušnost.

Zároveň není podstatou právního státuse omezuje pouze na ochranu práv a svobod jednotlivce. Zásada právní moci také zajišťuje rovnoměrné zajištění a omezení činností orgánů. Zaručují tedy svobody a práva jednotlivce, legální a spravedlivou bezpečnost jedince jak ve vztazích s úřady, tak s ostatními lidmi. V důsledku toho se právní stát projevuje ve formě kombinace subjektivních občanských práv a objektivního uspořádání výkonu moci.