Zdroje mezinárodního práva: základ pro regulaci vztahu států

Stanovení pravidel chování je důležité nejenommezi lidmi, ale také mezi státy, mezivládními organizacemi a jinými subjekty mezinárodního práva. Takové normy mají podobu smluv, dohod, učení, soudních precedentů, usnesení a doporučení spojených pod obecným názvem "zdroje mezinárodního práva".

Esence a typy

Mělo by být jasně pochopeno, že zdrojemezinárodním právem jsou vždy pevná rozhodnutí států a mezivládních organizací o konkrétní otázce. Tyto dokumenty zpravidla stanoví práva a povinnosti účastníků mezinárodních právních vztahů. Ale přijmout je k výkonu nebo ne, závisí pouze na straně mezinárodního právního vztahu. Obecný postup přijetí získal jméno ratifikace a je prováděn pouze na dobrovolném základě nejvyšších řídících orgánů země.

Zdroje mezinárodního práva jsou různorodé ve formě vyjadřování a v závislosti na tom jsou rozlišovány dvě hlavní části:

1. základní zdroje jsou zastoupeny mezinárodnímismluv a mezinárodních zvyklostí. První jsou písemné vyjádření vůle států v oblasti regulace určitého mezinárodního právního vztahu. Nejpozoruhodnějším příkladem byla Charta OSN. Druhá se objevuje ve formě písemné konsolidace historicky stanoveného způsobu chování za určitých mezinárodních okolností. Stojí za zmínku, že mezinárodní zvyklost se vždy hladce mění na mezinárodní smlouvu. Je to proto, že zvyk "vyplňuje" nedostatek smluvních předpisů;
2. Pomocné jsou interpretacesprávné použití hlavních zdrojů v dané situaci. Tato kategorie kombinuje mezinárodní právní doktrínu, mezinárodní soudní precedensy, usnesení mezivládních organizací.

Hlavním rozdílem mezi těmito kategoriemi je topro nesplnění závazku, který převzal, plynoucí z hlavního zdroje, je pachateli ohrožen mezinárodními sankcemi proti němu. Druhá kategorie je hlavně doporučení.

Pro podrobnější vysvětlení povahy a druhů zdrojů mezinárodního práva se věnujeme dvěma subsektorům - hospodářskému a celnímu zákonu.

Zdroje mezinárodního hospodářského práva

Tento podsektor práva pracuje, v zásadě,čtyři typy zdrojů: mezinárodní smlouvy, mezinárodní právní zvyklosti, rozhodnutí mezinárodních hospodářských subjektů a vnitrostátní právní předpisy států.

Smlouvy jako zdroje mezinárodních(dále jen "poslanec Evropského parlamentu") jsou rozděleny do tří kategorií - mezinárodních, mezivládních a meziresortních. A pokud jsou první dvě kategorie typické pro všechny subsektory, pak je to druhý znak ekonomické stránky vzájemné spolupráce států. Tuto skutečnost vysvětlují specifika podsektoru. Veškeré smlouvy se zpravidla vytvářejí a uzavírají v rámci takových organizací, jako je WTO, ILO, Mezinárodní banka a Mezinárodní měnový fond.

I přes skutečnost, že právní moc právníhozvyk stojí na stejné úrovni se smlouvou pro MEP je zdrojem právní úpravy. Zpravidla se tato kategorie zajišťuje fungování nejen MEP, ale také většinu dílčích odvětví mezinárodního práva soukromého. Celní orgány mohou existovat samy o sobě, a mohou být stanoveny v mezinárodních smlouvách nebo rozhodnutí.

Rozhodnutí instancí jsou specifickým zdrojem,charakteristické pro poslance Evropského parlamentu. Spravedlně dostávají také svou konsolidaci v mezinárodních smlouvách, avšak v nich jsou rozhodnutí hospodářských případů dána charakteristikám principů daného podsektoru.

Domácí legislativa se stávázdrojem poslance Evropského parlamentu pouze v případě sporu o konkrétní situaci. Je považován za pomocný zdroj, a proto hraje vedlejší roli.

Zdroje mezinárodního celního práva

Specifičnost tohoto typu zdroje jepoužívat spolu s výše uvedenými formami expresních práv jednostranných aktů a rezolucí mezinárodních organizací (např WTO), jakož i vnitrostátních právních předpisů a zvyklostí mezinárodní precedenty soudů.

Zdroje mezinárodního celního právajsou založeny na zavedené praxi vzájemných vztahů států v oblasti celní regulace. A právě ona leží na plátně vytvořených smluv a stanov mezinárodních celních organizací.

Zdroje mezinárodního práva jsou různorodé. Jejich uplatnění v regulaci vztahů není tak závislé na oblasti právního vztahu, jako na konkrétním případě. Proto při řešení konfliktních situací je třeba obrátit se na všechny dostupné zdroje s ohledem na jejich "vertikální" působení.